Princip reverzní osmózy 

Osmóza je biologický proces. Roztoky s rozdílnou koncentrací solí odděleny polopropustnou membránou jsou ovlivněny svojí energií. Roztok s menším obsahem rozpuštěných látek je ve vyšším energetickém stavu než roztok koncentrovaný. Voda proniká membránou z méně koncentrovaného roztoku do koncentrovanějšího.

Pokud působíme vzrůstajícím tlakem na koncentrovanější roztok, tok rozpouštědla slábne až dojde k jeho zastavení při tzv. osmotickém tlaku. Zvýšením tlaku nad tuto hodnotu vede k toku čisté vody z koncentrovanějšího roztoku do méně koncentrovaného. Tento proces se nazývá reverzní osmóza. S rostoucím tlakem roste výkon i účinnost procesu.

Pro různé druhy rozpuštěných látek se osmotický tlak liší.

V praxi se používají membrány s velmi tenkou (setiny mm) mikroporézní vrstvou (označení TFM – thin film membrane) a s relativně silnou makroporézní vrstvou tvořící zpevňující podložku. Tloušťka a kvalita aktivní vrstvy rozhoduje o oddělovací účinnosti membrány i o jmenovitém průtoku permeátu.

Parametry zařízení reverzní osmózy:

konverze udává výtěžnost permeátu (čisté vody) ve vztahu k množství vody na vstupu do zařízení. Hospodárný minimální poměr čisté a odpadní vody je pro malé membrány 1:3

odsolovací schopnost  vyjadřuje oddělovací účinnost membrány. Závisí na povaze rozpuštěných látek, tlaku a teplotě vody. Minimální odsolení je u kvalitních membrán 95%. 

Organické látky jsou zachyceny od molekulové hmotnosti > 100, dle tvaru molekul.